Pavlína K.
Římskokatolická církev tvrdí, že její původ začíná v době kdy Ježíš Kristus zemřel a vstal z mrtvých, tedy okolo roku 30 našeho letopočtu. Katolická církev se prohlašuje za církev, pro kterou zemřel Ježíš Kristus, církev, která byla zřízena a vybudovaná apoštoly. Je toto však skutečný původ katolické církve?
V Novém zákoně není žádná zmínka o papežství, převeliké náklonosti vůči Marii (nebo neposkvrněném početí Marie, trvalém panenství Marie, nanebevstoupení Marie nebo Marii jako spolu vykupitele a zprostředkovatele), přimlouvání se svatých v Nebi za naše modlitby, apoštolském následnictví, nařízeních církve fungujících jako svátosti, křtu novorozeňat, vyznávání hříchů knězi namísto Boha, očistci, odpustcích nebo stejné autoritě církevní tradice a Písma. Mohla bych vám dát téměř nekončící seznam s nařknutími vůči katolickému učení, však pro zatím budou stačit těchto několik výtek k prohlášením, které zde chci s Boží dopomocí učinit.
Pokud není původ katolické církve v učení Ježíše a Jeho apoštolů podle toho, jak je to zaznamenáno v Novém zákoně, jaký je tedy skutečný původ katolické církve? Prvních 280 let historie křesťanství bylo křesťanství zakázáno Římskou říší, přičemž křesťané byli tvrdě pronásledováni. Toto se změnilo po "obrácení" římského císaře Konstantina. Konstantin "legalizoval" křesťanství Milánským tolerančním ediktem v roce 313 po Kristu Později, v roce 325 Konstantin svolal koncil v Nikaii jako pokus o sjednocení křesťanství. Konstantin si křesťanství představoval jako náboženství, které by mohlo sjednotit Římskou říši, v té době se již nacházející v počáteční fázi rozpadu a rozdělení.
Ačkoliv se to mohlo zdát jako pozitivní vývoj pro křesťanskou církev, však to, co bylo jeho výsledkem, určitě nebylo pozitivní. Stejně jako Konstantin odmítl úplně přijmout křesťanskou víru, ale místo toho i nadále pokračoval ve své pohanské víře a ve svých pohanských praktikách, tak i křesťanská církev, kterou Konstantin propagoval, byla směsí skutečného křesťanství a římského pohanství.
Konstantin zjistil, že v rámci tak obrovské, expanzivní a různorodé Římské říše - ne každý bude souhlasit s opuštěním svého náboženského přesvědčení a místo toho přijme křesťanství. A tak Konstantin dovolil, ba přímo podpořil "pokresťanštění" pohanského náboženství. Zcela pohanská a absolutně nebiblická víra získala novou "křesťanskou" identitu.
Několik jasných příkladů:
1. Kult Isis, náboženství egyptské matky bohyně se absorbovalo do křesťanství, přičemž Isis nahradila Marie. Mnoho titulů používaných pro Isis, jako "Královna nebes", "Matka Boží" a "Theotokos" (Bohorodička) byli svěřeny Marii. Marie (Mária) získala mimořádně důležitou roli v křesťanské víře, daleko nad tím, co jí přisuzuje Bible, a to s cílem přilákat uctívače Isis k víře, kterou by jinak nikdy nepřijali. Mnoho chrámů Isis bylo fakticky přeměněných na chrámy zasvěcené Marii. První zjevné náznaky katolické Marianizace se objevují ve spisech Origena, který žil v Alexandrii v Egyptě, hlavním centru uctívání Isis.2. Mitraizmus bylo náboženství v Římské říši v 1. až 5. století nl. Bylo velmi populární mezi Římany, hlavně mezi římskými vojáky, přičemž bylo pravděpodobně i náboženstvím několika římských císařů. Zatímco mitraizmus nikdy nezískal "oficiální" status v Římské říši, byl fakticky oficiálním náboženstvím až do Konstantina, přičemž následující římští císaři nahradili mitraizmus křesťanstvím. Jednou z klíčových rysů mitraizmu bylo obětní jídlo, které zahrnovalo jedení masa a pití krve býka. Mitra, bůh mitraizmu, byl "přítomen" v mase a krvi býka a po zkonzumování, udělil spasení těm, kteří se zúčastnili pojídání obětního masa (teofágie, jedení svého boha). Mitraizmus měl i sedm "svátostí", vytvářejících takovou podobnost mezi mitraizmom a římským katolicizmem, který nelze ignorovat. Konstantin a jeho následovníci našli jedoduchou náhradu za obětní jídlo mitraizmu v představě večeře Páně / křesťanského přijímání. Bohužel, někteří první křesťané už předtím začali spojovat mysticismus s Večeří Páně, přičemž tak odmítali biblický koncept jednoduché a úctyhodné památky Kristovy smrti a prolitou krev. Pokatoličtění Večeře Páně způsobilo přechod k obětnímu strávení Ježíše Krista, v současnosti známému jako katolická mše / Eucharistie, a to úplně.
3. Většina římských císařů (a obyvatel) byly henoteisti. Henoteista je ten, kdo věří v existenci mnoha bohů, soustředí se však především na jednoho konkrétního boha, nebo považuje jednoho konkrétního boha za nadřazeného nad ostatními bohy. Například římský bůh Jupiter byl nadřazený nad římským panteonem bohů. Římští námořníci často uctívali Neptuna, boha oceánů. Když katolická církev pohltila římské pohanství, prostě nahradila panteon bohů svatými. Stejně jako římský panteon bohů měl boha lásky, boha míru, boha války, boha síly, boha moudrosti, atd.., Tak i katolická církev má svatého, který má "na starosti" každou z těchto a mnoho dalších kategorií. Stejně jako mnoho římských měst mělo boha spojeného s daným městem, tak i katolická církev poskytla "svatých patronů" pro jednotlivá města.
4. Nejvyšší autorita římského biskupa (papežství) byla vytvořena s podporou římských císařů. S městem Řím jako centrem vlády Římské říše a s římskými císaři žijícími v Římě, město Řím získalo důležitost ve všech aspektech života. Konstantin a jeho následovníci poskytli svou podporu biskupovi Říma jako největší autoritě církve. Samozřejmě, že nejlepší pro jednotu Římské říše by bylo, kdyby se vláda a státní náboženství soustředili na stejném místě. Zatímco většina ostatních biskupů (a křesťanů) se bránila představě římského biskupa jako nejvyšší autority, římský biskup nakonec tuto autoritu získal, a to díky moci a vlivu římských císařů. Když se Římská říše rozpadla, papežové převzali titul, který předtím patřil římským císařům - Pontificus Maximus.
Dalo by se uvést mnoho dalších příkladů. Tyto čtyři by měly postačovat k prokázání skutečného původu katolické církve. Samozřejmě, že římskokatolická církev odmítá pohanský původ svého vyznání a praktik. Katolická církev maskuje své pohanské vyznání pod vrstvami komplikované teologie. Katolická církev omlouvá a popírá svůj pohanský původ pod maskou "církevní tradice". Na základě poznání toho, že velká část jejího vyznání a praktik je naprosto cizí Písmu, je katolická církev nucena popřít autoritu a dostatečnost Písma.
Původ katolické církve je tragickým kompromisem křesťanství s pohanskými náboženstvími, které ho obklopovaly. Místo hlásání evangelia a obracení pohanů, katolická církev "pokřesťančovala" pohanské náboženství a "pohanizovala" křesťanství. Zamlžováním rozdílů a vymazáním zvláštností, katolická církev opravdu získala přitažlivost pro lidi Římské říše. Jedním z výsledků byla katolická církev, která se stala nadřazeným náboženstvím v "Římském světě" po celá staletí. Avšak dalším výsledkem byla nejdominantnější forma křesťanství odpadající od pravdivého evangelia Ježíše Krista a pravdivého hlásání Božího.
"Neboť bude čas, kdy lidé nesnesou zdravé učení, ale podle vlastních žádostí budou si hromadit učitele, neboť oni budou svědit uši, a odvrátí uši od pravdy a přikloní se k bájím."
- 2 Timoteovi 4:3-4
0 Comments